Vánoce

Proč 24. 12.?

Neexistuje historický záznam o datu narození Ježíše. Pouze se spekuluje – někdo říká, že to bylo na jaře, jiní, že na podzim – ale nikdo neví jistě, který den se Ježíš narodil. Neexistuje historický důkaz, že se narodil 24. prosince. Také je dost jisté, že tam tenkrát nebyl vánoční stromeček, kapr nebo koledníci. Tak proč slavíme jeho narození 24. prosince? A proč stromeček, koledy a ostatní naše soudobé tradice?

Lidé ve skutečnosti začali slavit narození Ježíše v prosinci kolem roku 350 našeho letopočtu. Poté to trvalo stovky let, než byly Vánoce přijaty ve větší míře jako oslava Ježíšova narození mezi křesťany, a to hlavně proto, že většina našich moderních vánočních tradic má své kořeny v dávné pohanské historii. 25. prosinec byl původně oslavován jako den narození syna egyptské bohyně Isis. Oslavování, hodování a dávání dárků bylo součástí této oslavy. Římané vítali každoroční slunovrat jídlem, popíjením a oslavami. Z Říma také pochází ; tradice koled neboli „maškar,“ jak se jim tehdy říkalo. Koledníci se převlékali do kostýmů, chodili zpívat od domu k domu a bavili tím své sousedy. Vánoční stromek pochází z evropských tradic, neboť zelené stromky byly považovány za symbol štěstí. Druidové (keltští kněží) využívali celoročně zelené stromky jako náboženský symbol a dokonce samotné stromy uctívali. Když byli lidé po celém římském impériu konvertováni, mnoho z jejich tradic se přesunulo do oslav Vánoc.

A proč vám to všechno říkám? Někteří lidé tato fakta využívají k tomu, aby na Vánoce vrhali negativní světlo. Ti, co nevěří, používají tyto skutečnosti často k zesměšňování křesťanství, říkají, že je to jen „kopírování“ jiných náboženství. Na opačné straně někteří křesťané odmítají slavit Vánoce kvůli pohanskému pozadí některých tradic. Obě tyto reakce jsou podle mého názoru smutné.

Ježíš chápe širokou rozmanitost kultur a původu lidí. A místo, aby požadoval od lidí, aby se všeho, co je baví a těší, vzdali, stane se součástí jejich světa. Ježíš se s námi setkává tam, kde se zrovna nacházíme. Nemusíme mít obrovské znalosti, abychom ho nalezli. Netrvá na tom, abychom se změnili, než nás akceptuje . Nečeká, až dosáhneme určité míry dokonalosti, aby nás přijal. Ježíš říká, že přijme kohokoliv, kdo k němu přichází, a bez ohled u na to kým je, neodmítne ho. Kdokoliv k němu přijde, toho přijme s otevřenou náručí.

Když jsem četla o Ježíšově životě, zaujalo mne, jak se přizpůsobil, aby vyšel vstříc potřebám každého člověka, kterého potkal. Když byl s Nikodémem – intelektuálem, vysokým členem rady chrámu – mluvil s ním Ježíš způsobem, který vyprovokoval jeho zájem a byl výzvou pro jeho intelekt. Když byl Ježíš s dětmi, bral je do náručí a povídal si s nimi. Když byl s nevěřícími nebo hříšníky, šel do jejich domovů, jedl, pil a smál se s nimi. Několikrát, když učil velké davy lidí, věděl, že jejich největší potřebou se stal hlad – a tak je nakrmil.

Ať už pro dav nebo jednotlivce, Ježíš vždy učinil cokoliv bylo zapotřebí, aby lidé cítili Jeho lásku a upřímný zájem.

Tak Ježíš žil a zemřel a je to i hlavní důvod, proč přišel na zem. Byl jako my. Vzal na sebe lidské tělo, sestoupil dolů a procházel tu tím, čím my. Potýkal se s každodenním životem, s hladem a únavou. Možná se občas cítil vyčerpaný. Ale vyzkoušel si, jaké to je být člověkem, aby věděl, co cítíme, a pochopil, co je pro nás důležité.

Dokáže přijmout to, co známe a máme rádi – to, co je pro nás důležité, jako např. vánoční tradice, a dokáže jim dodat ještě mnohem hlubší význam.

Takže až se budete o Vánocích radovat, až budete rozbalovat dárky, zpívat koledy a užívat si dobrého jídla, ať vám to připomene, jak hluboce vás Ježíš miluje. Dovolte každé z těchto vánočních tradic, které vás tak těší, aby vám připomněla ten velký dar, který dal Ježíš každému z nás, když sestoupil na zem, žil tu a zemřel za nás. – Marie Story

Vánoce jsou zosobněním lásky

Krásné, nádherné Vánoce vám všem! Toto je speciální den, neobyčejné dítě, mimořádný člověk, nevšední událost, vyjímečná láska, která nás všechny spojuje. Láska, kterou o Vánocích oslavujeme, je tak nesmírná, že objímá celé lidstvo. Může se o ní hovořit v kterémkoliv jazyce, může být vyjádřena kýmkoli a komukoliv. Tím, že poslal na zem Ježíše, vyjádřil Bůh svou lásku k celému lidstvu. Je to láska hluboká, a přitom veskrze důvěrná, láska, která rozumí jedinečnosti každého člověka s jeho nejniternějšími touhami i zraněními. Láska, která nám poskytuje dokonalé osobní řešení, neboť tato láska nás zná a rozumí nám lépe než my sami sobě.


(Foto: vyřezávaný betlém v kapličce v Thiersee v Rakousku, fotil Wolfgang)

DÁRKY

Sam Lucero

Když se blížíme oslavám Kristova narození, bude dobře, vzpomeneme-li si na tři mudrce, krále, kteří mu z dáli přinesli dary. Jistým způsobem to byli první lidé, kteří o Vánocích někoho obdarovali. Jsou pro nás vzorem štědrosti, kterou lze objevit v lidském srdci. Jejich příklad laskavého sdílení vlastního bohatství s chudou rodinou bez domova je pro nás inspirací.

Podobně jako bibličtí mágové máme i my možnost poskytnou tři dary – jen musíme nahlédnout hluboko do svého nitra a nalézt je. Tyto dary, o které se dnes můžeme podělit, nestojí nic, zároveň však mají obrovskou cenu, jsou to:

🎁       Úcta:  Prokazovat druhým úctu, to je dar pro nás samotné a pro kohokoli, s kým se setkáme. Učitelé by vám mohli potvrdit, že úcta k druhým je základem všeho učení. Potřebujeme si opět osvojit tuto ctnost a předat ji našim dětem  – nejen příkladem, ale i tím, že ji budeme od nich vyžadovat k nám samým i k ostatním.

🎁       Laskavost:  To je ten nejsnadnější dárek, který můžeme věnovat – prostě všimnout si lidí kolem nás, podívat se jim do očí, usmát se. Během shonu vánočních příprav zkusme tu a tam uplatnit laskavý přístup – podržme někomu dveře, přenechme mu parkovací místo, pokusme se být milí na dalšího telefonního operátora, nabízejícího monitorovaný hovor a údajně nepostradatelný produkt.

🎁       Čas.  Dobrovolníci znají cenu času, který věnují druhým lidem.  Zejména pečovatelky v domovech pro seniory vědí, jak si lidé v pokročilém věku, či nemocní váží návštěv. I v naší vlastní rodině můžeme věnovat dar času, když strávíme odpoledne s prarodiči, starší tetou, strýcem, či sousedem, určitě to pro ně bude povzbuzením. Počínaje těmito Vánocemi, udělejme si čas na ostatní.

Ctností, které můžeme sdílet, je jistě celá řada, ale začneme-li přistupovat k ostatním s úctou, budeme-li k nim laskaví a věnujeme-li jim trochu svého vzácného času, bude to určitě dobrý začátek. Může to být jakási moderní verze tří darů, které předložili tři mudrci našemu Pánu v Betlémě. Tyto dary nám mohou rovněž přinést vánoční radost.

❄⛄🌟

Vánoční růže

John London

Spěchal jsem do místního nákupního centra, abych opatřil poslední vánoční dárky. Když jsem viděl ty davy lidí, zabručel jsem si pod vousy, bude to trvat věčnost a mám ještě tolik práce. Vánoce se pro mě začínaly stávat otravnou zátěží. Začal jsem si přát, abych je mohl celé jen prospat. Ale místo toho jsem se prodíral davem, jak nejrychleji to šlo, k oddělení s dětskými hračkami. Nad cenami vystaveného zboží se mi protočily panenky. Jestlipak si s tím vnoučata budou vůbec hrát, pomyslel jsem si.

Dorazil jsem do uličky s panenkami. Koutkem oka jsem zahlédl malého chlapečka, odhadem tak pětiletého, který držel krásnou panenku. Dotýkal se jejích vlásků a něžně ji svíral v náručí. Nemohl jsem si pomoci, musel jsem se na toho chlapce pořád dívat. Přemýšlel jsem, pro koho ta panenka asi je. Viděl jsem, jak se otočil na ženu, která ho doprovázela, oslovil jí teto a ptal se, “Opravdu nemám dost peněz?” Odpověděla trochu netrpělivě, “Víš dobře, že na tohle ti peníze nestačí.” Pak mu řekla, ať nikam nechodí, že se za pár minut vrátí, a opustila uličku. Chlapeček pořád držel tu panenku.

Po chvilce mi to nedalo a zeptal jsem se ho, pro koho chce panenku koupit. Odpověděl: “To je panenka, kterou si moje sestřička hrozně moc přála k Vánocům. Prostě věděla, že ji Santa přinese.” Řekl jsem mu, že to možná Santa opravdu zvládne. Řekl mi: “Ne, Santa se nedostane tam, kde je moje sestřička…Musím dát tu panenku mamince, aby jí vzala s sebou.” Zeptal jsem se ho, kde tedy sestřička je.

Podíval se na mě očima plnýma smutku a odpověděl, “Odešla do Nebíčka k Ježíšovi. Tatínek říká, že maminka musí jít taky, aby tam byla s ní.” Srdce mi skoro přestalo bít. Chlapec se na mě znova podíval a řekl, “Říkal jsem tatínkovi, aby řekl mamince, aby ještě nechodila. Říkal jsem mu, aby počkala, než se vrátím z nákupu.” Pak se zeptal, jestli chci vidět jeho obrázek. Řekl jsem mu, že moc rád. Vytáhl fotky, které pořídil před obchodem, a dodal: “Chci, aby si je maminka vzala s sebou, aby na mě nezapomněla. Mám maminku strašně rád a nechci, aby odcházela, ale tatínek říkal, že musí jít za sestřičkou.“

Sledoval jsem, jak klučina sklonil hlavu a ztichl. Zatímco se nedíval, sáhl jsem do své peněženky a vytáhl svazek bankovek. Navrhl jsem mu, “Nechtěl bys ty peníze ještě jednou přepočítat?” Okamžitě se nadchnul a souhlasil, “Jasně, já vím, že jich musí být dost.” A tak jsem přidal své bankovky k jeho a začali jsme počítat.

Samozřejmě, ukázalo se, že na panenku peníze bohatě stačí. Tiše řekl, “Děkuju, Ježíšku, žes mi dal dost peněz.” Pak dodal, “Právě jsem poprosil Ježíše, aby mi dal dost peněz na tu panenku, aby ji maminka mohla vzít s sebou pro sestřičku. A on mě slyšel. Chtěl jsem ho poprosit ještě o peníze na bílou růži pro maminku, ale nepoprosil jsem ho, ale on mi dal dost peněz, abych mohl koupit panenku a bílou růži. Maminka má strašně moc ráda bílé růže.”

Za pár minut byla teta zpět. Zatímco jsem dokončoval své nákupy, pořád jsem musel myslet na toho malého chlapečka. Obchodní dům jsem opouštěl v úplně jiném rozpoložení, než když jsem do něj vstupoval. A pořád jsem myslel na zprávu v novinách, kterou jsem četl před několika dny, o opilém řidiči, který naboural do druhého vozu, zabil malou holčičku a způsobil vážná zranění matce. Rodina měla rozhodnout o ukončení jejího života odpojením lékařských přístrojů. Doufal jsem, že chlapeček z hračkářství s oním novinovým příběhem nijak nesouvisí.

O dva dny později jsem četl v novinách, že rodina souhlasila s ukončením podpory života mladé ženy, která následně zemřela. Obrázek chlapečka mi nešel z hlavy, pořád jsem dumal, jestli k sobě ty dva příběhy nějak patří. Toho dne odpoledne jsem vyrazil ven a koupil bílou růži, abych ji donesl na pohřeb mladé ženy z novinové zprávy. A tam jsem uviděl tu krásnou bílou růži, půvabnou panenku a obrázek chlapečka z obchodního domu.

Slzy se mi začaly koulet po tvářích, odcházel jsem a můj život už nebyl stejný.

🌟

Dávat může být tak jednoduché, jen je třeba mít otevřené oči pro potřeby druhých.

Skutečné dárky k Vánocům

Duchem Vánoc jsou láska, štědrost a dobro. Prosvětlují okno naší duše a pomáhají nám, abychom se soustředili více na lidi kolem nás, než na hmotné statky. – Thomas S. Monson

Ten, kdo nemá Vánoce v srdci, je nikdy nenajde pod stromečkem. – Roy L. Smith

O Vánocích slavíme narozeniny Ježíše. Jaké dárky by Mu udělali radost?
– Například dar vděčnosti. Když se zamyslíme nad vším dobrým v našich životech, více si toho pak vážíme. Vděčnost v nás obnovuje naději.
– I naše děti mohou sdílet dárek vděčnosti. Předtím než napíší seznam pro Ježíška, můžou sepsat seznam hraček a věcí, které už mají.
– Dalším dárkem může být, že zrušíme některé položky na našem seznamu – jako některé nákupy, pečení, uklízení, společenské party apod. a nahradíme je okamžiky prožitými v tichosti a reflexi. … A určitě nezapomeneme strávit čas se svými blízkými jak během svátků tak i po celý rok.
Moje představa Vánoce, je velmi prostá: prokazování laskavosti ostatním. Když o tom tak přemýšlím, proč čekat na Vánoce? —Bob Hope

Vánoce, mé dítě, je láska v akci. Pokaždé, když milujeme, pokaždé, když dáváme, jsou to Vánoce. – Dale Evans

*** *** ***

Jeho životní příběh

Narodil se na špinavé podlaze stodoly. Do věku 30 let byl tesařem jako jeho pozemský otec. Ale Jeho nebeský Otec ho potřeboval k jiné práci, kterou mohl udělat jen On.

Když přišel čas na to, aby začal Své životní dílo, všude kde chodil pomáhal lidem. Staral se o děti, léčil žal, posiloval unavená těla a ukazoval lidem, že stačí jen Ho přijmout, aby se dostali do Nebe. On nejen kázal Své poselství, ale žil ho mezi lidmi. Staral se ne jen o jejich duchovní potřeby, ale strávil velkou část času péčí o jejich fyzické a materiální potřeby. Zázračně uzdravoval ty, kteří byli nemocní a krmil ty, kteří měli hlad, celou tu dobu se s nimi dělil o Svůj život a Svou lásku.

Jeho náboženství bylo tak jednoduché, že řekl, že se musíme být jako malé děti, abychom ho dokázali přijmout. Neradil lidem, aby prováděli komplikované ceremonie nebo aby dodržovali složitá pravidla. Vše, co učil a ukazoval vlastním životem byla láska. Snažil se vést lidi do pravého Božího království, kde jedinými zákony je „milovat Boha“ a „milovat ostatní jako sebe“.

Bůh je Duch. Je všemohoucí, vševědoucí, všude a ve všem – daleko nad naše omezené lidské chápání. Proto poslal Ježíše, ve formě člověka, abychom Bohu mohli lépe porozumět.

Vánoce jsou kvůli lásce

Vánoce jsou kvůli lásce. Vánoční čas je časem radosti, dávání a sdílení, časem smíchu, časem setkávání rodiny a přátel, časem třpytivých řetězů na stromečku a nazdobených balíčků. Hlavně a především jsou tu ale Vánoce kvůli lásce.

Nevěřila jsem tomu, dokud jsem od jednoho malého, skřítku podobného žáčka s očima plnýma nevinnosti dostala jednou o Vánocích neskutečný dárek. Marek byl jedenáctiletý sirotek, který žil se svojí tetou, zahořklou ženou středního věku, velmi znechucenou skutečností, že na ní po smrti její sestry zůstalo břemeno péče o malého synovce. Nikdy neopomněla využít příležitosti a upozornit Marka, že bez její velkorysosti by byl opuštěný a bez střechy nad hlavou. Kupodivu, i přes neustálé výčitky a chlad, který ho doma obklopoval, byl Marek milý a laskavý chlapec.

Marka jsem si pořádně všimla až tehdy, když se začal po vyučování zdržovat ve třídě (za což ho doma čekaly tetiny výtky a hněv, jak jsem později zjistila), aby mi pomohl třídu poklidit. Prováděli jsme tu činnost s klidem a v pohodě, moc jsme nemluvili, ale oba jsme si užívali ticho a pokoj této doby. Když už Marek někdy promluvil, bylo to většinou o jeho matce. Ačkoli byl ještě velmi malý, když umřela, dobře si pamatoval laskavou, něžnou a milující ženu, která mu vždy věnovala hodně času.

Jak se blížily Vánoce, přestal se Marek náhle po vyučování zdržovat ve třídě. Těšila jsem se, že se zase ukáže, ale jak šly dny, po vyučování vždycky rychle zmizel do šaten. Jednoho dne jsem ho zastavila na chodbě a zeptala se, proč už mi ve třídě nepomáhá. Řekla jsem mu, jak moc mi chybí, a jemu radostně zasvitlo v očích, když se na oplátku zeptal mě: „Opravdu vám chybím?“ Vysvětlila jsem mu, že je můj největší pomocník.

„Mám pro vás překvapení“, zašeptal důvěrně. „Je to k Vánocům.“ A pak v rozpacích rychle vyběhl ze třídy. Po škole ani potom už se nikdy nezdržel.

Konečně nastal poslední školní den před Vánoci. Marek se pomalu vplížil pozdě odpoledne do třídy, v ručkách schovával cosi za zády. „Mám pro vás dárek“, řekl plaše, když jsem vzhlédla od katedry. „Snad se vám bude líbit.“ Natáhl ruku, a na jeho malé dlani ležela maličká dřevěná krabička.

„To je krása, Marku. Je něco uvnitř?“ zeptala jsem se, otevřela víčko a nahlédla tam.

„Ano, ale nemůžete to vidět,“ odpověděl, „ani se toho nemůžete dotknout nebo to ochutnat nebo ucítit. Ale maminka říkávala, že to člověku vždycky udělá dobře, zahřeje to za studených nocí, a dá vám to pocit bezpečí, když jste sama.“

Hleděla jsem do prázdné krabičky. „Co je to, Marku?,“ ptala jsem se jemně, „ co je to, co mi vždycky udělá dobře?“

„To je láska“, zašeptal tichounce, „a maminka vždycky říkala, že je nejlepší, když se někomu daruje.“ Pak se tiše otočil a odešel.

Od té doby mám malou dřevěnou krabičku na pianě ve svém pokoji a jen se usmívám na zvědavé přátele, když nedůvěřivě zdvihají obočí, při mém vysvětlení, že uvnitř je láska. Ano, Vánoce jsou veselé, radostné, plné hudby a zpěvu, dobra a krásných dárků. Ale hlavně a především, Vánoce jsou tu kvůli lásce.

***

Důvodem, proč před Vánocemi někdy vyšilujeme a o překot bezhlavě nakupujeme i často nesmyslné dárky, bude možná to, že nedokážeme vyjádřit svou lásku slovy. – Harlan Miller

Tipy na vánoční dárky: nepříteli – odpuštění. Protivníkovi – toleranci. Příteli – své srdce. Zákazníkovi – službu. Všem lidem – lásku. Všem dětem – dobrý příklad. Sobě samému – úctu. – Oren Arnold

Vánoce nejsou jen časem veselí a slavnostní atmosféry. Vánoční čas je něco více. Je to čas rozjímání o věčných věcech. Duch Vánoc je duchem dávání a odpouštění. – J. C. Penney