ZÁKLADY

  1. Kdo je Bůh a co Ježíš?
  2. Modlitba- komunikace s Bohem
  3. K čemu je nám dobrá Bible?
  4. Neuvěřitelné schopnosti
  5. Jak slyšet od Boha?
  6. Víra a uzdravení
  7. Problémy a trápení

Kdo je Bůh a co Ježíš?

Bible nám říká, že „Bůh je Duch“ a že „Bůh je láska.“ (Viz Jan 4:24, 1.Janův 4:8.)

(Tyto odkazy ukazují, kde se v Bibli nachází určitý verš nebo citát. První informace označuje  část Bible; číslo, které následuje, je kapitola a poslední číslo je samotný verš.)

Bůh je všemohoucí Duch lásky, který všechno stvořil. Je hybnou silou vesmíru a je tak velký a mocný, že je naprosto nedefinovatelný naším omezeným lidským chápáním.

Bůh je všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomný, což je pro nás něco nepředstavitelného. I přesto nás velice miluje a chce, abychom Ho poznali a milovali. Aby nám ukázal svoji lásku a pomohl nám pochopit Sebe samého, poslal na zem v lidském těle svého vlastního Syna, Ježíše Krista. Skrze Něj nám bylo umožněno spatřit Boha. Ježíš přiblížil Boha našemu lidskému chápání.

Představ si, že před dvěma tisíci lety poslal Bůh na zem svého vlastního Syna, svrchovaného Pána nebes a vládce vesmíru, aby se stal jedním z nás! Byl zázračně počat v těle pokorné dívky Marie a vzal na sebe lidské tělo. Tak se stal zároveň synem člověka i Synem Boha.

Ježíš nebyl obyčejný člověk. Ani o Něm nelze hovořit pouze jako o učiteli, rabínovi, duchovním otci nebo prorokovi. Všechny tyto tituly mu právem patří, ale On byl někým daleko větším. Narozdíl od náboženských učitelů, kteří žili před Ním i po Něm, Ježíš nejen hovořil o Bohu a o lásce, ale On sám byl Božím Synem a láskou, takže přesně věděl, o čem mluví.

Konal dobro

Ježíš přijal nejen lidské tělo, ale i lidský způsob života, zvyky, jazyk a oděv, aby nám mohl lépe porozumět a aby s námi byl schopen komunikovat na nízké úrovni našeho chápání. Stal se obyvatelem tohoto světa, členem lidské společnosti, člověkem v těle, aby nás mohl obdařit svou láskou a aby nám s dětsky prostou jednoduchostí předal svou zvěst.

Přišel na zem a osvojil si život obyčejného tesaře. Teprve ve věku třiceti let začal svoji službu jako putující prorok a náboženský učitel. Žil jako my, pracoval jako my, spal jako my, jedl jako my a dělal všechno, co musíme dělat my. Byly doby, kdy byl unavený, smutný, hladový a žíznivý. Stal se jedním z nás a jak Bible říká: „na sobě zakusil všechna pokušení podobně jako my, ale nedopustil se hříchu“ (Židům 4:15).

Ježíš chodil a konal dobro. Sytil hladové, uzdravoval nemocné, povzbuzoval a utěšoval smutné a zarmoucené. Miloval každého, i ty, kterých si nikdo nevšímal.

Neměl žádný kostel a nebyl hlavou žádné oficiální církve. Jednoduše se setkával s lidmi na ulicích, na pobřeží, na tržištích a všude obohacoval svou zvěstí o lásce každého, kdo Mu naslouchal. Přátelil se i s těmi nejopovrhovanějšími lidmi tehdejší společnosti: s výběrčími daní, opilci, prostitutkami a hříšníky.

Jeho náboženství bylo velmi jednoduché, a proto prohlásil, že musíme být jako malé dítě, abychom je mohli přijmout (viz Matouš 18:3). Nikdy nekázal ani neučil o komplikovaných ceremoniích a složitých náboženských obřadech. Vše, o čem kázal a co ukazoval, byla láska (viz Matouš 22:36-40).

Nemusel zemřít

Ale ne každému se líbilo, co Ježíš dělal a kázal. Právě naopak. Zákoníci a farizeové – bohatí a mocní náboženští představitelé – Ježíše nesnášeli, protože Jeho učení podlamovalo jejich autoritu a osvobozovalo lidi od jejich tradic a diktátorské kontroly. Nakonec Jeho nepřátelé přiměli tehdejší vládu, aby byl zatčen, mučen, odsouzen a ukřižován.

Ježíš nemusel na kříži zemřít. Řekl: „Je Mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Matouš 28:18). Byl Božím Synem a všechna vesmírná síla Mu byla k dispozici, připravena plnit Jeho příkazy. Těm, kdo Ho zatýkali, řekl: „Neměli byste nade Mnou žádnou moc, kdyby vám nebyla dána shůry“ a „myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by Mi ihned víc než dvanáct legií andělů?“ (viz Jan 19:11, Matouš 26:53). Mohl si zavolat na pomoc nebeské vojsko, aby Mu pomohlo zničit Jeho nepřátele, dobýt Řím, převzít vládu nad světem a přinutit všechny lidi, aby padli na kolena a klaněli se Mu. Namísto toho se rozhodl, že za nás položí svůj život.

Proč zemřel?

Proč se tedy Pán vesmíru, vtělený Bůh, vydal lidem, aby byl zajat, falešně obžalován, odsouzen, bičován a přibit na kříž jako obyčejný zločinec? Odpověď je prostá: Protože nás všechny miloval – včetně tebe a mě.

Každý z nás někdy dělal něco co nebylo správné a někdy jsme i někomu ublížili. Bible říká: „Všichni zhřešili (udělali chyby) a jsou si tím vzdáleni od Boha.“ (Římanům 3:23). Když děláme věci, které nejsou v lásce, oddaluje nás to od Boha. A tak, aby nás mohl vzít Bůh k sobě, Ježíš, Boží Syn, na sebe vzal všechny naše špatnosti. Nechal se odsoudit a vytrpěl hroznou smrt ukřižováním. Zemřel smrtí hříšníka, abychom my díky Jeho oběti, mohli získat odpuštění.

Porážka smrti

Tři dny po pohřbu Jeho mrtvého těla se však stalo něco, co šokovalo Jeho nepřátele a dokázalo Jeho následovníkům, že byl skutečně Božím Synem: Vstal z mrtvých a navždy zvítězil nad smrtí a peklem.

Po svém vzkříšení se Ježíš osobně ukázal stovkám svých následovníků, povzbudil je a dodal jim sílu. Řekl jim, že odchází ke svému nebeskému Otci a že s nimi zůstává v duchu a bude stále žít v jejich srdcích. Dal jim také nádherné zaslíbení: „Jednoho dne se opět vrátím.“ (Viz Jan 14:3.) Ale už ne jako obyčejný člověk, ale jako mocný vládce a velký král. Řekl: „Syn člověka přijde s mocí a slávou.“ (Viz Lukáš 21:27.)

Poznej Ho!

Chtěl by ses přesvědčit, že tento člověk plný lásky, Ježíš Kristus, Boží Syn, je cestou ke spasení a věčnému životu? Jediné co musíš udělat je požádat Ho, aby Ti ukázal, že existuje, a přijmout Jeho dar věčného života. Tím se dostaneš do bližšího vztahu s Bohem, naším nebeským Otcem, a až zemřeš, budeš s Ním žít věčně v nebi.

Můžeš začít třeba tím, že Ježíše požádáš, aby vešel do Tvého života. Jednou z možností je, když se upřímně pomodlíš tuto (nebo nějakou podobnou) modlitbu:

„Milý Ježíši, prosím Tě, vejdi do mého života. Odpusť mi, co jsem kdy udělal špatného. Dej mi Svůj dar věčného života a naplň mě Svou láskou. Amen.“

***

Jeden jediný život …

… který změnil svět

          Byl jednou jeden člověk, který se narodil v zapadlé vesnici jedné prosté ženě. Vyrůstal v jiné neznámé vesnici a do svých třiceti let byl truhlářem. Potom se na tři roky stal putujícím kazatelem.

          Nikdy nenapsal žádnou knihu. Nikdy nezastával žádnou funkci. Nikdy nevlastnil dům. Nikdy neměl rodinu.

          Nikdy nechodil do školy. Nikdy nevstoupil do moderního velkoměsta. Nikdy se nevzdálil víc než dvě stě mil od svého rodiště. Nikdy nedocílil ničeho, co současná společnost považuje za známku velikosti.

          Neměl žádné doporučující listiny, pouze sebe sama. Neměl nic z tohoto světa, pouze moc svého božského člověčenství. Už v době mládí se proti Němu zvedla vlna odporu.

          Jeho přátelé od Něj utekli. Jeden z nich Ho zapřel a jiný Ho zradil. Byl vydán do rukou svých protivníků a zakusil potupu soudního procesu.

          Byl přibit na kříž mezi dvěma zloději. Když umíral, popravčí losovali o Jeho jediný pozemský majetek – roucho. Když zemřel, sejmuli Ho a položili do vypůjčeného hrobu díky soucitu přítele.

          Uběhlo skoro dvacet století a dnes je považován za největší zdroj vedení a božské inspirace, k němuž se lidstvo upíná.

          Určitě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že všechna vojska, která kdy pochodovala; všechny námořní flotily, které se kdy plavily; všechny parlamenty, které kdy zasedaly; a všichni králové, kteří kdy panovali, neovlivnili život člověka na Zemi mocněji než tento jediný život – život Ježíše.

***

Evangelium podle Jana

          Čtyři knihy v Novém Zákoně – Evangelium – Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo – vyprávějí krásný příběh Ježíšova života na zemi. Můžeš si přečíst nejprve Evangelium Jana, zjistíš, že je nejsrozumitelnější, obsahuje nejvíce Ježíšových slov a vysvětluje, jaký má Jeho láska dopad na náš život.

Zde je klíčová pasáž a verš z Janova evangelia, které si zaslouží zvláštní pozornost:

Co to znamená být „znovuzrozený“?

Kapitola 3

Nikodém

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. Přišel za Ježíšem v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha. Nikdo přece nemůže dělat zázraky, jaké děláš ty, není-li Bůh s ním.“

Ježíš mu odpověděl: „Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“

„Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“

Ježíš mu odpověděl: „Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.“

Klíčový verš: Jan 3:16

Neboť Bůh tak miloval svět (Tebe), že dal svého jediného Syna (Ježíše),aby každý, kdo v něj věří… měl věčný život.

– * –

2.

Modlitba

Komunikace s Bohem ze srdce, jak to cítíme

Mohu si vzít dalekohled a dívat se do vesmíru na místa vzdálená milióny kilometrů. Ale také mohu svůj dalekohled odložit, jít do svého pokoje, zavřít za sebou dveře a v naléhavé modlitbě vidět větší kus nebe a být blíž Bohu, než kdybych byl vybaven všemi dalekohledy a hmotným zabezpečením na zemi. -Izák Newton

***

           Napadlo tě někdy, že naše moderní prostředky komunikace by lidem žijícím jen před několika generacemi připadaly zcela nepochopitelné? Přesto bez váhání vyťukáme číslo a mluvíme s někým, kdo se nachází na místě vzdáleném tisíce kilometrů, nebo pošleme e-mail kolegovi, který je právě na opačné straně zeměkoule, a on ho dostane během několika minut.

           Spojení s Ježíšem skrze modlitbu je právě tak jednoduché, skutečné a praktické jako telefonování. Pro někoho, kdo to nikdy nezkusil, bude tato představa pravděpodobně stejně nepochopitelná jako mobil nebo internet pro naše předky. A jedna obrovská výhoda v telefonování s Ježíšem je,… že On tě nikdy netípne.

***

      Modlitba není jenom náboženský obřad nebo tradice; je to osobní živá komunikace mezi tebou a Bohem. Je to královská telefonní linka, kterou udržujeme spojení s nebem.

      Ježíš chce být tvým nejbližším a nejlepším přítelem a když Ho budeš volat o pomoc, vždy tě uslyší. Říká: „Volej ke Mně a odpovím ti. Ukážu ti veliké a neuvěřitelné věci, o kterých nevíš.“ (Jeremiáš 33:3). „Odpoví ti na modlitby a naplní tvoje potřeby duchovní i hmotné, uzdraví tě, povede tě a utěší tě.“ (Filipským 4:19.)

      Můžes si třeba napsat seznam lidí a situací, za které by ses chtěl modlit, a potom si najdi každý den pár minut a požádej Ježíše o pomoc a řešení. Nemusí to být určitá doba; můžeš se modlit po cestě do práce nebo při vaření. Krátkou modlitbu můžeš vyslat třeba i při procházce městem. Drž se toho a budeš překvapený výsledky.

Ježíš slíbil: „Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, Můj nebeský Otec to pro ně udělá.“ (Matouš 18:19).

***


Je to praktické

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem pochopila, že biblická zaslíbení jsou praktická a dají se uplatnit v každodenním životě. Bylo to pro mě zjevením, že Bůh skutečně myslí vážně všechna zaslíbení uvedená v Bibli a že je také do posledního písmene splní, pokud budu věřit a s jistotou si na ně dělat nárok.

Boží slovo říká, že mi byla dána „vzácná a převeliká zaslíbení“, abych se skrze ně stala „účastna boží přirozenosti.“ (2. Petrův 1:4.) Tato slova však díky mému omezenému chápání víry představovala jenom krásný text Písma, který se nedal brát vážně ani nijak prakticky využít.

Byla jsem podobná jedné prosté ženě ze Skotska, která prožila většinu svého života v zapadlém koutu skotských hor a byla tak chudá, že za ni církev musela platit i nájemné.

Jednoho dne jí pastor nesl peníze a při té příležitosti se zeptal: „Paní McKintricková, proč vám vlastně nepomáhá váš syn? Vím, že má v Austrálii docela dobré postavení a je to hodný chlapec, který vás hluboce miluje. Není to tak?“

„To víte, že ano,“ odpověděla matka, „a nikdy na mě nezapomíná. Každý týden mi posílá láskyplné psaní.“

Pastor byl velice zvědav, co že je to za syna, který tak miluje svoji matku, a přesto ji nechá bez podpory, a tak se zeptal, jestli by se mohl na nějaký dopis podívat.

Žena se brzy vrátila se dvěma balíky. „Tohle jsou jeho dopisy,“ řekla a podala pastorovi první balík. „A tady jsou krásné obrázky, které mi posílá s každým dopisem. Pěkně se vejdou do obálky a pro mě je to důkaz, že na mě myslí.“

„Obrázek v každém dopise?“ Pastorovi to nedalo. „Mohu vidět i ty obrázky?“

„Ale jistě,“ odpověděla žena. „Na některých je mužská hlava, na některých muž sedící na koni a hodně jich je s obrázkem krále. Podívejte se, zrovna tady je anglický král. Ať žije král!“

„Ať žije váš syn!“ vykřikl užaslý pastor. „Má drahá přítelkyně, víte, že jste bohatá žena? Tohle jsou peníze! Máte před sebou bohatství. Jen pomyslete, jak jste tu celou dobu trpěla bídu, a přitom přímo tady v domě máte jmění, o kterém jste si myslela, že jsou to jen hezké obrázky!“

Přesně takový byl můj problém, když jsem přistupovala k zaslíbením v Božím slově. Myslela jsem si, že jsou to jen hezké obrázky, jen pěkná slova. Ani ve snu mě nenapadlo, jak doslova mám brát Boží zaslíbení.

V Božím slově nám byla darována vzácná a převeliká zaslíbení; jsou jich tam stovky – nevyčerpatelný zdroj – prameny, které nikdy nevyschnou.

Očekávání

           Věřící se dělí do dvou skupin: ti, kteří se modlí a očekávají, že se něco stane, a ti, kteří se modlí a neočekávají nic.

           Modlitba je především prostředkem k dosažení cíle, spojovacím článkem mezi našimi lidskými potřebami a Božím nadpřirozeným zdrojem. Modlitba není jenom „zbožné snění“, které na nás má jakýsi podvědomý účinek. Modlitba je praktická záležitost, stejně skutečná jako telefonický rozhovor. A účastník na druhém konci – sám Bůh – nám říká: „Proste a bude vám dáno. … Nemáte, protože neprosíte“ (Matouš 7:7; Jakub 4:2).

Přijetí

           Když Bůh dává, je na nás, abychom přijímali. Bible říká: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít“ (Marek 11:24). Když v modlitbě prosíme, musíme věřit, a pokud věříme, dostaneme.

           „Máme v Něm pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s Jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od Něho“ (1.Janův 5:14-15). Neříká se tu, že budeme mít, ale že máme. Ne proto, že to dokazují naše smysly, ale protože to řekl Bůh.

           „Víra je základ poznání toho, v co doufáme, důkaz pro to, co nevidíme“ (Židům 11:1a). Víra věří, že Bůh odpoví, i když odpověď ještě nelze vidět. Nezáleží na tom, co si myslíme. Platí to, co říká Bůh. Nezáleží na tom, co cítíme, ale co víra přijímá.

Víra, která si přisvojuje

           V zoufalé snaze přiblížit členům církve, jak funguje víra, nabídl jeden kazatel své drahé hodinky skupině chlapců, kteří seděli v první řadě.

           „Chlapče, chtěl bys tyto hodinky?“ zeptal se nejstaršího z nich.

           „To je dobrý vtip. Vím, že to nemyslíte doopravdy,“ odpověděl chlapec.

           Stejnou otázku položil dalšímu a dalšímu. Pokaždé se mu dostalo podobné odpovědi.

           Nakonec kazatel nabídl své hodinky asi pětiletému klučinovi, který seděl na samém kraji sedadla a své bystré oči upíral na kazatelovu tvář.

           „Hochu, chtěl bys …“ To mu stačilo. Baculatá ruka se rychle natáhla po hodinkách a bleskurychle je strčila do kapsy. S uspokojeným, skoro dospělým výrazem prohlásil, že přesně tohle celou dobu potřeboval.

           Po bohoslužbě se ostatní chlapci seběhli kolem kazatele a protestovali: „Jak jsme měli vědět, že to myslíte doopravdy?“ „Přesně takové hodinky jsem chtěl.“ „Když jste to myslel vážně, proč jste mi je nedal do ruky nebo se mě nezeptal ještě jednou, abych měl jistotu?“

           Pouze ten nejmladší chlapec měl víru, která si přisvojila.

Skutek

           Mnoho lidí věří v Boží zaslíbení, nicméně pouze jakýmsi neosobním a neurčitým způsobem: „Ale ano, všeobecně jsou platná (ta zaslíbení), ale ne pro mě konkrétně v této situaci.“ Naproti tomu člověk, který Boha o něco požádá, a pak ve víře jedná, jako by se už dočkal vyplnění své prosby, se dočká naplněného zaslíbení. Vezme Boha za slovo ohledně nějakého zaslíbení a považuje je za splněné. Tomu se často říká „krok víry“.

           Vynikající ilustraci tohoto principu lze nalézt v biblické pasáži, kde Ježíš řekl malomocným, kteří Ho přišli požádat o uzdravení, ať se jdou ukázat kněžím. Ježíš je ještě neuzdravil, ale Bible říká: „když tam šli, byli uzdraveni.“ Jakmile začali jednat podle své víry a poslechli, přestože ještě neviděli odpověď na své modlitby, Bůh jim vyhověl. (Lukáš 17:12-14.) 12Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál 13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ A jak šli, byli očištěni.  Věříme-li a vyvineme úsilí, Bůh tento krok ocení a vyhoví nám. Jak jednou kdosi řekl: „Když jde víra do lesa na houby, vezme si s sebou košík.“

Krok víry

           Jednou jsem se modlila dlouho a vroucně, a přesto jsem nedostala žádnou odpověď. Došla jsem až na konec svých sil a nemohla jsem už nic víc dělat. Proč mi Bůh neodpověděl?

           Začala jsem listovat Biblí a modlit se a v tom mi padla do očí tato slova: „všechno splnitt a zůstat stát“ (Efezským 6:13). Okamžitě jsem pochopila, co se stalo. Málem jsem obvinila Boha z toho, že nezodpověděl mou modlitbu, a přitom jsem vůbec neudělala, co jsem měla. Neudělala jsem krok víry, a proto moje víra neobstála.

           Začala jsem Ho tedy chválit a děkovat Mu za to, že odpověď už je na cestě. Za šest hodin jsem odpověď spatřila, ale nebyla o nic skutečnější, než když jsem poprvé učinila „krok víry“. Už tehdy jsem ji vírou vlastnila. Vidíme, protože jsme uvěřili; nebylo to tak, že jsme začali věřit, až když jsme viděli.

           Víra není grandiózní pocit ani něco ztěží dosažitelného, jak se mnozí domnívají. Víra prostě vezme Boha za slovo. Stejně jako se fyzickou rukou natahuješ, abys uchopil předměty, víra je takovou duchovní rukou, která se natáhne, aby dosáhla na Boží zaslíbení a přisvojila si je.

           Spoj se tedy modlitbou s Bohem, přednes Mu svoje prosby a domáhej se Jeho zaslíbení. On nikdy nezklame!

***

  Čas ztišení

           Ježíš praktikoval to, co kázal. V evangeliích se mnohokrát říká, že vstal před rozedněním, dříve než se probudili učedníci, aby mohl být se svým Otcem o samotě a přijmout pokyny na následující den. Jindy opustil zástupy i učedníky a odešel se modlit na odlehlé místo. Jestli to musel dělat sám Ježíš, tím více to potřebujeme my!

           My všichni potřebujeme čas ztišení s Pánem, kdy na chvíli opustíme svoje každodenní povinnosti, abychom odpočali svou mysl a ducha, uvrhli na Něj v modlitbě své problémy a starosti, abychom se posílili Jeho Slovem a občerstvili se několika momenty sladké přítomonosti s Ním. Ve skutečnosti mnohé z Jeho zaslíbení závisí jenom na tom.„Pojďte ke mně … a se mnou najdete klid a úlevu.“ (Matouš 11:28); „Volej ke mně … chci ti říct o velkých a úžasných věcech, o kterých si neměl ani tušení.“ (Jeremiáš 33:3).

           Když si každý den uděláš 10 nebo 15 minut a třeba i více na „ztišení“ s Bohem, zjistíš, že tvůj den bude probíhat mnohem lépe. Nemusí to být v určitou dobu na určitém místě, ani se nemusíš držet žádného předepsaného postupu. Prostě se jenom zastav a mysli na Ježíše. Řekni Mu, co máš na srdci, a naslouchej Jeho tichému hlasu v srdci. Dostaneš odpovědi, povzbuzení a sílu, kterou pro ten den potřebuješ. „.. ti, kdo důvěřují se svými problémy Bohu, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jsou v pohodě.“ (Izaiáš 40:31 modernější verze).

***

Film o síle modlitby: Válečný kabinet https://uloz.to/!xXu4fHypE/valecny-kabinet-cz-avi

K čemu je nám dobrá Bible

Tvůj osobní průvodce životem

     Bible je tou nejznamenitější a nejúžasnější knihou na světě. Nejenže se z ní dozvíme, jak jsme se tu ocitli, ale také proč tady jsme a jak tu šťastně žít, milovat a mít radost a pokoj.

     Bohužel i přesto mnozí lidé v dnešní době Bibli naprosto ignorují. Často potkáme lidi, kteří za sebou mají léta vyššího vzdělání a kteří přečetli stovky a stovky nejrůznějších knih, ale nikdy ani nenahlédli do nejúchvatnější knihy ze všech – do Bible.

     V Bibli můžete najít téměř cokoli: drama, romantiku, poezii, proroctví, historii, tajemství a mnoho dalších žánrů.

     Nejdůležitější ovšem je, že v Bibli je obsažen sám Duch a život samotného Boha. (Viz Jan 4:24, 6:63.) Je to duchovní jiskra Boha, která v nás zažehne Jeho život, světlo a sílu. Boží slovo je tou nejsilnější pravdou na zemi.

Funguje

     Skeptik a křesťan se dohadovali o tom, jestli je Bible skutečně nadpřirozeně inspirovanou knihou. Skeptik byl přesvědčen, že vzhledem k tomu, že Boha nikdy nikdo neviděl a neexistuje žádný vědecký důkaz o Jeho existenci, nikdo nemůže věřit, že Bible byla napsána z Boží inspirace. Křesťan se zeptal: „Znáte jméno člověka, který sestavil násobilku?“

„Ne.“

„Tak potom násobilce nevěříte.“

„Ale ano, věřím, protože funguje,“ skeptik na to.

„A s Biblí je to zrovna tak.“

     Skutečnost, že Bible funguje je vlastně tím největším důkazem, že je opravdu zázračným, nadpřirozeným Slovem samotného Boha. Když budeš číst Bibli, najdeš v ní naprosto nevyčerpatelný zdroj moudrosti a poznání a budeš v ní neustále nacházet poklady staré a nové. (Viz Matouš 13:52.)

     To nejlepší na Bibli je, že skrze její slova můžeš poznat jejího autora, neboť Bible je jedním velkým Božím milostným dopisem. Její životodárná slova z ní dělají nejznamenitější knihu na světě, s jediným autorem na světě, který může zaručit věčný život, lásku, štěstí a nebe. Stačí ji jen číst a věřit v její hlavní postavu, v toho, který nás natolik miloval, že za naši spásu dal svůj život: Ježíše Krista, Božího Syna.

     Jestliže se budeš upřímně modlit: „Otevři mi oči, ať pochopím, co se píše v tvém slově“, nebudeš zklamaný.(Viz Žalm 119:18.)

Pokrm pro duši

     Ježíš řekl: „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život“ (Jan 6:63). Dávají nám duchovní život, potravu, sílu a zdraví, což znamená, že pokud chceme růst a zůstávat blízko Ježíši, potřebujeme kvalitní, zdravou a vyrovnanou výživu z Božího slova.

     Stejně jako musíme jíst, abychom zůstali fyzicky silní, musíme se sytit a pít ze Slova, abychom měli sílu duchovní.

     Bible nám říká, že jako novorozené děti máme mít touhu po nefalšovaném duchovním mléku, abychom jím rostli (1. Petr 2:2). Tak, jako miminko potřebuje mateřské mléko, stejně i ty potřebuješ ke svému duchovnímu růstu duchovní potravu. A stejně tak jako miminko instinktivně a nepotlačitelně vyžaduje mléko z matčina prsu, měli bychom i my hladovět po čistém mléku Slova.

     Prorok Jeremjáš řekl: „Jakmile se objevila tvá slova, snědl jsem je a přinesli mi radost.“ (Jeremiáš 15:16). Jób řekl: „Jeho Slovo je pro mě důležitější než každodenní jídlo.“ (Jób 23:12 – překlad z angličtiny).

     Nic není důležitějšího pro tvůj duchovní život než Slovo, protože Slovo je láska, Slovo je Bůh, Slovo je Ježíš.

Čas ke čtení

     V desáté kapitole Lukášova evangelia čteme příběh Marie a Marty. Když je Ježíš přišel navštívit, Marie „si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slova.“ Marta naopak měla plno práce, aby ho obsloužila. Tak moc se snažila být dobrou hostitelkou, že neměla čas poslouchat Ježíše. A tak ji Ježíš vlídně napomenul: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře, vybrala si to, oč nepřijde“ (Lukáš 10:41,42). Co si Marie zvolila? Slovo! Seděla u Ježíšových nohou a naslouchala Jeho slovům.

    Teď si asi říkáš: „Jenže já mám tolik práce a nic nestíhám. Jak si jen najdu čas na to, abych každý den četl Slovo?“ Popravdě řečeno, když dáš přednost Slovu, Bůh ti vždycky pomůže najít čas na všechno ostatní. A až uvidíš změnu ve svém životě, budeš se divit, jak ses dříve mohl bez Slova obejít.

Každodenní čtení

     Nejlepší návyk, který si můžeš vypěstovat, je každodenně strávit chvilku čtením a studiem Bible a biblicky orientované křesťanské literatury. Začni čtvrthodinkou a postupně ji prodluž na půl hodiny či víc. Budeš-li číst Boží slovo a snažit se podle něj žít, tvůj život nabude hlubšího významu a ty budeš šťastnější, spokojenější a budeš mít víc lásky a porozumění pro druhé lidi. Tohle všechno se samozřejmě nestane přes noc, ale přijde to postupně.

      Chceš-li ze svého každodenního čtení vytěžit co nejvíc, je dobré mít četbu rozplánovanou, např. že přečteš všechna čtyři evangelia, Nový zákon anebo knihu Žalmů.

     Když čteš Bibli, požádej Ducha svatého, aby ti pomohl pochopit co čteš, ale nedělej si starosti, když všemu hned neporozumíš; to se nedaří nikomu. Pokračuj ve čtení. Čím víc budeš číst, tím víc budeš rozumět, a když se později vrátíš k určité pasáži, objevíš nové významy a „poklady“, kterých sis dříve nevšiml.    

4.

MODLITBA

Modlitba – rozhovor s Bohem, ze srdce, jak to cítíme

Mohu si vzít dalekohled a dívat se do vesmíru na místa vzdálená milióny kilometrů. Ale také mohu svůj dalekohled odložit, jít do svého pokoje, zavřít za sebou dveře a v naléhavé modlitbě vidět větší kus nebe a být blíž Bohu, než kdybych byl vybaven všemi dalekohledy a hmotným zabezpečením na zemi. -Izák Newton

***

           Napadlo tě někdy, že naše moderní prostředky komunikace by lidem žijícím jen před několika generacemi připadaly zcela nepochopitelné? Přesto bez váhání vyťukáme číslo a mluvíme s někým, kdo se nachází na místě vzdáleném tisíce kilometrů, nebo pošleme e-mail kolegovi, který je právě na opačné straně zeměkoule, a on ho dostane během několika minut.

           Spojení s Ježíšem skrze modlitbu je právě tak jednoduché, skutečné a praktické jako telefonování s kamarády. Pro někoho, kdo to nikdy nezkusil, bude tato představa pravděpodobně stejně nepochopitelná jako mobil nebo internet pro naše předky. A jedna obrovská výhoda v telefonování s Ježíšem je,… že On tě nikdy netípne. ☺


***

      Modlitba není jenom náboženský obřad nebo tradice; je to osobní živá komunikace mezi tebou a Bohem. Je to královská telefonní linka, kterou udržujeme spojení s nebem.

      Ježíš chce být tvým nejbližším a nejlepším přítelem a když Ho budeš volat o pomoc, vždy tě uslyší. Říká: „Volej ke Mně a odpovím ti. Ukážu ti veliké a neuvěřitelné věci, o kterých nevíš.“ (Jeremiáš 33:3). „Odpoví ti na modlitby a naplní tvoje potřeby duchovní i hmotné, uzdraví tě, povede tě a utěší tě.“ (Filipským 4:19.)

      Můžes si třeba napsat seznam lidí a situací, za které by ses chtěl modlit, a potom si najdi každý den pár minut a požádej Ježíše o pomoc a řešení. Nemusí to být určitá doba; můžeš se modlit po cestě do práce nebo při vaření. Krátkou modlitbu můžeš vyslat třeba i při procházce městem. Drž se toho a budeš překvapený výsledky.

Ježíš slíbil: „Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, Můj nebeský Otec to pro ně udělá.“ (Matouš 18:19).

*

Je to praktické

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem pochopila, že biblická zaslíbení jsou praktická a dají se uplatnit v každodenním životě. Bylo to pro mě zjevením, že Bůh skutečně myslí vážně všechna zaslíbení uvedená v Bibli a že je také do posledního písmene splní, pokud budu věřit a s jistotou si na ně dělat nárok.

Boží slovo říká, že mi byla dána „vzácná a převeliká zaslíbení“, abych se skrze ně stala „účastna boží přirozenosti.“ (2. Petrův 1:4.) Tato slova však díky mému omezenému chápání víry představovala jenom krásný text Písma, který se nedal brát vážně ani nijak prakticky využít.

Byla jsem podobná jedné prosté ženě ze Skotska, která prožila většinu svého života v zapadlém koutu skotských hor a byla tak chudá, že za ni církev musela platit i nájemné.

Jednoho dne jí pastor nesl peníze a při té příležitosti se zeptal: „Paní McKintricková, proč vám vlastně nepomáhá váš syn? Vím, že má v Austrálii docela dobré postavení a je to hodný chlapec, který vás hluboce miluje. Není to tak?“

„To víte, že ano,“ odpověděla matka, „a nikdy na mě nezapomíná. Každý týden mi posílá láskyplné psaní.“

Pastor byl velice zvědav, co že je to za syna, který tak miluje svoji matku, a přesto ji nechá bez podpory, a tak se zeptal, jestli by se mohl na nějaký dopis podívat.

Žena se brzy vrátila se dvěma balíky. „Tohle jsou jeho dopisy,“ řekla a podala pastorovi první balík. „A tady jsou krásné obrázky, které mi posílá s každým dopisem. Pěkně se vejdou do obálky a pro mě je to důkaz, že na mě myslí.“

„Obrázek v každém dopise?“ Pastorovi to nedalo. „Mohu vidět i ty obrázky?“

„Ale jistě,“ odpověděla žena. „Na některých je mužská hlava, na některých muž sedící na koni a hodně jich je s obrázkem krále. Podívejte se, zrovna tady je anglický král. Ať žije král!“

„Ať žije váš syn!“ vykřikl užaslý pastor. „Má drahá přítelkyně, víte, že jste bohatá žena? Tohle jsou peníze! Máte před sebou bohatství. Jen pomyslete, jak jste tu celou dobu trpěla bídu, a přitom přímo tady v domě máte jmění, o kterém jste si myslela, že jsou to jen hezké obrázky!“

Přesně takový byl můj problém, když jsem přistupovala k zaslíbením v Božím slově. Myslela jsem si, že jsou to jen hezké obrázky, jen pěkná slova. Ani ve snu mě nenapadlo, jak doslova mám brát Boží zaslíbení.

V Božím slově nám byla darována vzácná a převeliká zaslíbení; jsou jich tam stovky – nevyčerpatelný zdroj – prameny, které nikdy nevyschnou.

Očekávání

           Křesťané se dělí do dvou skupin: ti, kteří se modlí a očekávají, že se něco stane, a ti, kteří se modlí a neočekávají nic.

           Modlitba je především prostředkem k dosažení cíle, spojovacím článkem mezi našimi lidskými potřebami a Božím nadpřirozeným zdrojem. Modlitba není jenom „zbožné snění“, které na nás má jakýsi podvědomý účinek. Modlitba je praktická záležitost, stejně skutečná jako telefonický rozhovor. A účastník na druhém konci – sám Bůh – nám říká: „Proste a bude vám dáno. … Nemáte, protože neprosíte“ (Matouš 7:7; Jakub 4:2).

Přijetí

           Když Bůh dává, je na nás, abychom přijímali. Bible říká: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít“ (Marek 11:24). Když v modlitbě prosíme, musíme věřit, a pokud věříme, dostaneme.

           „Máme v Něm pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s Jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od Něho“ (1.Janův 5:14-15). Neříká se tu, že budeme mít, ale že máme. Ne proto, že to dokazují naše smysly, ale protože to řekl Bůh.

           „Víra je základ poznání toho, v co doufáme, důkaz pro to, co nevidíme“ (Židům 11:1a). Víra věří, že Bůh odpoví, i když odpověď ještě nelze vidět. Nezáleží na tom, co si myslíme. Platí to, co říká Bůh. Nezáleží na tom, co cítíme, ale co víra přijímá.

Víra, která si přisvojuje

           V zoufalé snaze přiblížit členům církve, jak funguje víra, nabídl jeden kazatel své drahé hodinky skupině chlapců, kteří seděli v první řadě.

           „Chlapče, chtěl bys tyto hodinky?“ zeptal se nejstaršího z nich.

           „To je dobrý vtip. Vím, že to nemyslíte doopravdy,“ odpověděl chlapec.

           Stejnou otázku položil dalšímu a dalšímu. Pokaždé se mu dostalo podobné odpovědi.

           Nakonec kazatel nabídl své hodinky asi pětiletému klučinovi, který seděl na samém kraji sedadla a své bystré oči upíral na kazatelovu tvář.

           „Hochu, chtěl bys …“ To mu stačilo. Baculatá ruka se rychle natáhla po hodinkách a bleskurychle je strčila do kapsy. S uspokojeným, skoro dospělým výrazem prohlásil, že přesně tohle celou dobu potřeboval.

           Po bohoslužbě se ostatní chlapci seběhli kolem kazatele a protestovali: „Jak jsme měli vědět, že to myslíte doopravdy?“ „Přesně takové hodinky jsem chtěl.“ „Když jste to myslel vážně, proč jste mi je nedal do ruky nebo se mě nezeptal ještě jednou, abych měl jistotu?“

           Pouze ten nejmladší chlapec měl víru, která si přisvojila.

Skutek

           Mnoho lidí věří v Boží zaslíbení, nicméně pouze jakýmsi neosobním a neurčitým způsobem: „Ale ano, všeobecně jsou platná (ta zaslíbení), ale ne pro mě konkrétně v této situaci.“ Naproti tomu člověk, který Boha o něco požádá, a pak ve víře jedná, jako by se už dočkal vyplnění své prosby, se dočká naplněného zaslíbení. Vezme Boha za slovo ohledně nějakého zaslíbení a považuje je za splněné. Tomu se často říká „krok víry“.

           Vynikající ilustraci tohoto principu lze nalézt v biblické pasáži, kde Ježíš řekl malomocným, kteří Ho přišli požádat o uzdravení, ať se jdou ukázat kněžím. Ježíš je ještě neuzdravil, ale Bible říká: „když tam šli, byli uzdraveni.“ Jakmile začali jednat podle své víry a poslechli, přestože ještě neviděli odpověď na své modlitby, Bůh jim vyhověl. (Lukáš 17:12-14.) 12Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál 13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ A jak šli, byli očištěni.  Věříme-li a vyvineme úsilí, Bůh tento krok ocení a vyhoví nám. Jak jednou kdosi řekl: „Když jde víra do lesa na houby, vezme si s sebou košík.“

Krok víry

           Jednou jsem se modlila dlouho a vroucně, a přesto jsem nedostala žádnou odpověď. Došla jsem až na konec svých sil a nemohla jsem už nic víc dělat. Proč mi Bůh neodpověděl?

           Začala jsem listovat Biblí a modlit se a v tom mi padla do očí tato slova: „všechno splnitt a zůstat stát“ (Efezským 6:13). Okamžitě jsem pochopila, co se stalo. Málem jsem obvinila Boha z toho, že nezodpověděl mou modlitbu, a přitom jsem vůbec neudělala, co jsem měla. Neudělala jsem krok víry, a proto moje víra neobstála.

           Začala jsem Ho tedy chválit a děkovat Mu za to, že odpověď už je na cestě. Za šest hodin jsem odpověď spatřila, ale nebyla o nic skutečnější, než když jsem poprvé učinila „krok víry“. Už tehdy jsem ji vírou vlastnila. Vidíme, protože jsme uvěřili; nebylo to tak, že jsme začali věřit, až když jsme viděli.

           Víra není grandiózní pocit ani něco ztěží dosažitelného, jak se mnozí domnívají. Víra prostě vezme Boha za slovo. Stejně jako se fyzickou rukou natahuješ, abys uchopil předměty, víra je takovou duchovní rukou, která se natáhne, aby dosáhla na Boží zaslíbení a přisvojila si je.

           Spoj se tedy modlitbou s Bohem, přednes Mu svoje prosby a domáhej se Jeho zaslíbení. On nikdy nezklame!

*

Čas ztišení

 

           Ježíš praktikoval to, co kázal. V evangeliích se mnohokrát říká, že vstal před rozedněním, dříve než se probudili učedníci, aby mohl být se svým Otcem o samotě a přijmout pokyny na následující den. Jindy opustil zástupy i učedníky a odešel se modlit na odlehlé místo. Jestli to musel dělat sám Ježíš, tím více to potřebujeme my!

           My všichni potřebujeme čas ztišení s Pánem, kdy na chvíli opustíme svoje každodenní povinnosti, abychom odpočali svou mysl a ducha, uvrhli na Něj v modlitbě své problémy a starosti, abychom se posílili Jeho Slovem a občerstvili se několika momenty sladké přítomonosti s Ním. Ve skutečnosti mnohé z Jeho zaslíbení závisí jenom na tom.„Pojďte ke mně … a se mnou najdete klid a úlevu.“ (Matouš 11:28); „Volej ke mně … chci ti říct o velkých a úžasných věcech, o kterých si neměl ani tušení.“ (Jeremjáš 33:3).

           Když si každý den uděláš 10 nebo 15 minut a třeba i více na „ztišení“ s Bohem, zjistíš, že tvůj den bude probíhat mnohem lépe. Nemusí to být v určitou dobu na určitém místě, ani se nemusíš držet žádného předepsaného postupu. Prostě se jenom zastav a mysli na Ježíše. Řekni Mu, co máš na srdci, a naslouchej Jeho tichému hlasu v srdci. Dostaneš odpovědi, povzbuzení a sílu, kterou pro ten den potřebuješ. „.. ti, kdo důvěřují se svými problémy Bohu, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jsou v pohodě.“ (Izajáš 40:31).

*

Film: Válečný kabinet https://uloz.to/!xXu4fHypE/valecny-kabinet-cz-avi

***

5.                                                                                           Jak SLYŠET OD BOHA?

Bůh stále ještě mluví

Bůh není mrtvý! Je živý, stále připravený, ochotný a schopný mluvit ke svým dětem – a chce mluvit i k tobě.

„Jak se to může stát?“ ptáš se možná. Abys mohl pochopit odpověď – jak by velký Bůh a Stvořitel vesmíru mohl komunikovat přímo s tebou, nebo proč by to vůbec chtěl dělat – musíš nejdříve porozumět, jak moc tě Bůh miluje. Miluje tě tak moc, že poslal svého Syna Ježíše, aby zemřel za tvé hříchy, aby ti mohlo být odpuštěno a tys mohl přijmout Boží dar věčného života v nebi. Stačí uvěřit v Ježíše a přijmout Ho jako svého Spasitele. Ježíš zemřel za hříchy celého světa, ale zemřel by i jen pro tebe samotného. On a Jeho Otec tě tak moc milují.

Ve své lásce ti dal Bůh také Bibli, skrze kterou ti říká, jak máš žít v lásce a harmonii s Ním a ostatními. Boží slovo v Bibli je nevyčerpatelným zdrojem víry, útěchy, povzbuzení, pokynů, moudrosti a síly ducha.

Ale tím Bůh neskončil. Miluje tě tolik, že s tebou chce komunikovat nejenom skrze Jeho psané Slovo, ale také přímo! Má o tebe velký zájem a chce být zapojený do tvého života. Ví, že máš otázky a problémy a chce ti na ně dát odpovědi a řešení. Chce k tobě také osobně promlouvat slova lásky a povzbuzení, aby oživil tvoji víru a dodal ti ujištění v těžkých chvílích. Nejvíce ze všeho však chce, abys věděl, jak moc miluje tebe osobně. Proto vytvořil prostředky oboustranné komunikace, kanál mezi Ním a tebou, takže k Němu můžeš v modlitbě mluvit a zároveň slyšet slova určená bezprostředně pro tebe.

Co však dělat, když se necítíš příliš „duchovně“ nebo blízko Bohu? Určitě tě potěší, když ti řeknu, že Bůh chce mluvit ke každému, kdo má alespoň trochu dětsky prosté víry – chce mluvit k tobě, chce ti dát šanci zažít Jeho nekonečnou moudrost a bezmeznou lásku. Chce tě krok za krokem vést blíž k Sobě a dát ti lépe porozumět Jeho vůli a Jeho cestám.

Bůh k tobě může mluvit různými způsoby. Když čteš Bibli, může způsobit, že k tobě některá pasáž bude promlouvat, jako by byla napsaná přímo pro tebe jako odpověď na tvoji otázku. Nemusí dokonce ani použít slova – může ti dát jenom dojem nebo vnitřní přesvědčení, intuitivní vědomosti o určité situaci. Může k tobě promluvit skrze živé sny nebo vize. Může mluvit skrze lidi, kteří jsou blízko Bohu, z jejichž moudrosti a zkušeností můžeš těžit. Nicméně ze všech způsobů, kterými k tobě Bůh může mluvit, není pravděpodobně žádný tak nádherný a užitečný jako dar proroctví.

Věděl jsi, že základní definicí slova „proroctví“ podle slovníku není „předpověď“, ale spíše „božsky vnuknutý výrok“? Jinými slovy, proroctví znamená přijetí zprávy přímo od Boha. Kdykoli slyšíš slova ve své mysli, o kterých věříš, že pocházejí od Boha, a vyslovíš je nebo je zapíšeš, tak prorokuješ.

Můžeš slyšet Boží hlas! Vyzkoušej Ho! Zkus, jestli ti neotevře nebeské brány a nevylije na tebe takové poklady přímo pro tebe – že je nebudeš schopen všechny pobrat!

6.

VÍRA a UZDRAVENÍ

Potřeba uzdravení – malá nebo velká, v kterékoli době – je všeobecná, prostě patří k životu. Je to zřejmě důvod, proč Ježíš během svého života na zemi strávil tolik času uzdravováním nemocných. Všechna čtyři evangelia jsou plná záznamů o zázračných uzdraveních, která Ježíš způsobil – malomocní byli očištěni, slepým se vrátil zrak, chromí byli uzdraveni a mrtví byli vzkříšeni. V Bibli se můžeme dočíst o tom, jak „za ním šly veliké zástupy lidí a On je všechny uzdravil“ (Matouš 12:15).

Nikdo nemůže číst tyto příběhy o zázračných uzdraveních, aniž by se vědomě či nevědomě nezařadil do jedné ze tří skupin: ti, kteří nevěří, že se zázraky opravdu staly, ti, kteří věří, že se staly, ale dnes už se nedějí a konečně ti, kteří rozumí a přijímají nádhernou pravdu, že Ježíš je připravený, ochotný a schopný uzdravit nás v současnosti stejně jako onehdy. „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky“ (Židům 13:8).

Nauč se používat Boží zaslíbení o uzdravení pro sebe i pro ostatní, kteří potřebují tvoji pomoc a modlitbu. Žádná nemoc ani okolnost nejsou mimo dosah Jeho uzdravující moci, stejně jako žádná nemoc není pro Jeho pozornost příliš bezvýznamná. Miluje tě a může obrátit každé tvé trápení (v naše dobro) ve tvůj prospěch. Nauč svoji víru jednat!

Víra – smlouva o vlastnictví

V Židům 11:1 je napsáno: „Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež (ještě) nevidíme.“ Slovo přeložené jako „podstata“ je původně řecké slovo „hupostasis“. Když se před čtyřmi sty lety překládal Nový zákon z řečtiny, byli překladatelé tímto slovem hupostasis zmateni. Vypadalo, jako by patřilo spíše do obchodního jazyka, který se v klasické řečtině nevyskytoval. Jediné, co dokázali určit, bylo, že znamená něco velmi podstatného. Tak ho přeložili jako „podstata“.

O několik století později odkryli archeologové v severním Izraeli ohořelé sutiny starého hostince. V nich nalezli malou železnou truhličku, která očividně obsahovala cenné papíry nějaké římské šlechtičny, která vlastnila pár nemovitostí v Izraeli. Většina papírů z truhličky měla v záhlaví velkými řeckými písmeny napsáno: hupostasis. Všechno to byly doklady o vlastnictví k jejímu majetku! Ta římská žena pravděpodobně svůj majetek nikdy před svojí návštěvou v Izraeli neviděla, ale věděla, že jí patří, a mohla své vlastnictví prokázat, protože měla doklady o vlastnictví.

Co je tedy víra? Je to doklad o vlastnictví! Kdyby tehdejší překladatelé věděli, co my dnes, ten verš by možná zněl: „Víra je doklad o vlastnictví věcí, v něž doufáme.“

Jestli jsi Boha o něco požádal, ale zatím jsi neviděl odpověď, nedělej si starosti. Pokud máš opravdovou víru, pak máš ve svých rukou doklad a na něm je napsané tvé jméno. Patří ti to a ty to nakonec uvidíš!

Otázka: Jak mohu získat víru potřebnou k uzdravení?

Odpověď: Víru na uzdravení získáme úplně stejně jako víru na cokoli jiného: skrze čtení a vstřebávání Božího slova. „Víra je tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží“ (Římanům 10:17). Když budeš Slovo číst s otevřeným a vnímavým srdcem – když to budeš dělat, jak řekl Ježíš: „Slyšte a dobře si pamatujte tato slova“ (Lukáš 9:44) – tvá víra poroste sama od sebe. Je to Boží zákon, jistý jako zákon zemské přitažlivosti.

Pokud cítíš, že nemáš dost víry na uzdravení, zřejmě neznáš Boží slovo příliš dobře. Jestliže jsi slabý ve víře, je to proto, že jsi slabý ve Slově.

Bůh nám ve svém Slově daroval veliká a vzácná zaslíbení (2. Petr 1:4) a některá z nich se vztahují právě k uzdravení. Čti, studuj, zapamatuj si a vstřebej je až do morku kostí; potom je Bohu připomínej, když se budeš modlit za své uzdravení nebo za druhé lidi. Může tě uzdravit, ale ty musíš udělat svoji část: musíš Ho vzít za Slovo. Věř Jeho zaslíbením, drž se jich a očekávej, že je naplní!

Víra, kterou potřebuješ na zázrak uzdravení, stejně jako na odpověď ke každé modlitbě, pochází ze Slova. Čti ho s modlitbou a žádej Boha, aby tvoji víru posílil. On to udělá!

Zde jsou některá z mnohých Božích zaslíbení, která jsou ti určena:

Židům 13:8. Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i na věky.

2. Mojžíšova 15:26. Neboť já jsem Bůh, já tě uzdravuji.

Žalm 34:20. Stávají se nám špatné věci, ale Bůh nás ze všeho vytáhne.

Jeremiáš 30:17. Zahojím a vyléčím tvé rány.

Jeremiáš 32:27. Jsem Bůh veškerého tvorstva, je snad pro mne něco nemožné?

7.

Problémy a trápení

Pozitivní výzva

           Když se ti stane, že klesneš na mysli kvůli svým slabostem, chybám nebo okolnostem, můžeš být na cestě k objevu, jak blízko ti Bůh je a jak se o tebe stará. Bývají to právě ty nejtěžší chvíle, kdy zjistíme, že Ježíš vždycky stojí při nás. Záleží mu na nás a chce pro nás to nejlepší. Když pochopíme, že Bůh má dobrý záměr ve všem, co dovolí, aby se nám stalo, můžeme se naučit těžit dokonce i z našich potíží. Každá těžkost a zklamání se může stát stupínkem nebo schodem, který nás povede na vyšší úroveň.

Boží láskyplný plán

           Bůh dává ve svém Slově zaslíbení: „Všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Římanům 8:28). Nikdy nedovolí, aby se tobě, Jeho dítěti, stalo něco, co pro tebe není dobré. Ačkoli mnoho věcí, které se stanou, nemusí v té chvíli vypadat moc dobře, dříve nebo později zjistíš (pokud už to nevíš), že nějakým způsobem pro tebe dobré byly.

           Boží odpovědi na naše modlitby jsou nekonečně dokonalé, i když ne vždy odpoví podle našich představ, protože vidí dál než my a ví, že splnění našich přání by mohlo uškodit nám nebo někomu druhému. Často později zjišťujeme, že jsme žádali o kámen, který vypadal jako chléb, zatímco Bůh se nám snažil dát chléb, který se nám v naší krátkozrakosti jevil jako kámen (Matouš 7:7-11). 7Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. 8Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 9Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? 10Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada? 11Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí?

Nejtemnější chvíle

           Boží záměry nejsou pokaždé okamžitě jasné, ale vždycky si můžeš být jistý, že o tebe bude postaráno a všechny věci ve finále nějakým způsobem dobře dopadnou. Když procházíš časem zkoušek, musíš se bez ohledu na bitvy, bez ohledu na ztráty, bez ohledu na zmatek i bez ohledu na žal držet vědomí toho, že Bůh tě miluje. Jeho láska je neměnná, spolehlivá a nekonečná. Nezáleží na tom, co se děje, jak pochmurné jsou vyhlídky, jak těžká je bitva, jak dlouhý a temný je tunel nebo jak těžké je utrpení – On tě miluje! Ve své lásce není lakomý. Nepřidělí ti trošku tady a trošku támhle podle toho, jak si zasloužíš. Svoji lásku vždy vylévá hojně a zdarma!

           Ježíš ti zaslíbil: „Jsem s vámi po všecky dny až do konce.“ (Matouš 28:20). A dále: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Židům 13:5). Dokonce i v časech největší temnoty a zkoušek zůstává Bůh vždy „přítelem, který přilne více než bratr“ (Přísloví 18:24, NKJV). Král David v žalmech řekl: „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.“ (Žalm 23:4). Je s tebou v temnotě. Je s tebou v trápení. Je s tebou při zkoušce. Je s tebou ve zmatku. Je s tebou v hlubině. Je tam, protože mu na tobě záleží. Je tam, aby ti pomohl projít.

           Ježíše bolí když vidí jak trpíš a jsi nešťastný, ale také ví, že až těmito věcmi projdeš, staneš se takovým člověkem, jakým je třeba a tak mohl vykonat to, co je částí Božího plánu. Podobně jako On musel projít agónií umírání na kříži za hříchy světa, abychom my mohli osobně zažít hloubku Jeho Lásky.

Cesta ke slávě

           Až dorazíš na konec své životní cesty a ohlédneš se zpět za vším, čím jsi prošel, uvidíš, jak moc tě Bůh miloval a jak věrně o tebe celou dobu pečoval, zvláště když cesta byla obtížná. (Footsteps in the sand song.)

Jasně poznáš, že kameny na tvé cestě neležely jako nástrahy, ale jako schody k vítězství. Vítězství v tom, jak jsi zažil, že On je s tebou stále. …V tom, že jsi se naučil Mu důvěřovat…. Ve víře, že s tebou bude i příště v jakýchkoliv těžkých chvílích. ….V pokoře a uvědomění si, že Ho potřebuješ, kterou jsi skrz tu zkušenost získal. …Ale i v tom, že ta zkušenost naplnila tvé srdce porozuměním pro ostatní, kteří procházejí něčím podobným, jako čím jsi si prošel ty.

           Ať už se ti postaví do cesty jakékoliv překážky – pamatuj si, že Ježíš je vždycky s tebou. On se o tebe postará a nakonec i ty „nejhorší“ situace obrátí v něco dobrého. Tak to slíbil!

           Když si zapamatuješ jednoduché pravidlo, že cokoliv těžkého, co se ti stane, přinese nakonec dobro, bude tvůj život bohatší, budeš mít větší klid v srdci a mnohem snadněji rozpoznáš, že Bůh je s Tebou každý den. Je velký rozdíl v tom, jestli v záplavě problémů, bitev a strádání jenom čekáš na nejhorší nebo jestli je přijmeš jako výzvu objevit v nich všechno to dobré, co Ježíš plánuje přinést do tvého života.

UTRPENÍ – verše

Žalm 34:20 Děje se nám mnoho zlého, ale Bůh nás ze všeho vytáhne.

Žalm 119:68 Než se stali věci, které mě pokořili, bloudil jsem, teď se ale držím toho, co jsi řekl.

Žalm 119:72 Prospělo mi to, že se mi něco nepovedlo (byl jsem pokořen), hodně jsem se z toho naučil.

Římanům 8:18 Mám za to, že naše nynější utrpení jsou nesrovnatelná s tím úžasným, co se má stát.

Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.

2.Korintským 4:17 Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale díky němu přijde vítězství, které je s ním nesrovnatelné a které potrvá věčně.

1.Petrův 4:19 A tak ti, kteří trpí, ať svěří své životy Stvořiteli a i přes své utrpení, ať se nepřestávají chovat laskavě.

BIBLICKÉ Verše pro začátek

Jan 3:16

„Protože Bůh tolik miloval svět (a každého v něm), proto poslal na Zem svého jediného Syna, aby každý, kdo v Něj věří, mohl jít (po tomto životě) do nebe.“

Efezským 2:8-9 (parafrázováno)

„To, že můžete jít po tomto životě do Nebe (být spaseni) nemá nic společného s tím co děláte nebo neděláte, je to Boží dar; nedostanete ho za dobré skutky, které děláte, protože potom by jste si mohli myslet, že jste si ten život v Nebi zasloužili sami, když ve skutečnosti to je dar od Boha.“

Jan 14:26

Ale Utěšitel, Duch svatý, kterého pošle Otec v mém jménu, ten vás všechno naučí a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.

Jermiáš 33:3

Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a úžasné věci, o kterých nemáš ani zdání.

Matouš 7:7-8

 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

-KONEC-